V této části se dozvíš, jak fungují chaty, něco o tom, jakým způsobem se píší příspěvky a co se ve hře na chatu může a nesmí. Je to veskrze nudný přehled, ale nutný. Nějak si přece rozumět musíme.

HOCZ Příručka: 1. Úvod 2. Tvorba postavy a hraní její role 3. Reálie našeho světa 4. Kulturní úvod 5. Chat a hraní na něm 6. Vypravěč a vy 7. Doporučení na závěr

• Každá herní místnost je tvořená chatem. Máme tu mnoho chatů – Velká Síň, Břeh jezera, Prasinky, Londýn atd. Každý chat je jedna herní místnost a to ta, která je nadepsaná v popisu místnosti. Hráčská postava nemůže být na dvou chatech zároveň. V místnosti je přítomna pouze ta postava, která do ní vstoupila. To znamená, že pokud postava není na chatu, ale jen online v levém menu, nemůžeš s ní hrát ani mluvit a psát jí na chatu.

• Popis činnosti tvé postavy se píše ve třetí osobě jednotného čísla do hvězdiček, mimo ně pak to, co postava povídá. V názorném příkladu to vypadá asi následovně:

  Princ Krasoň

  *Prochází se okolo jezera, v ruce zrcátko, do kterého se zalíbením hledí.* Ach, jak se mi lesknou vlasy. *Chválí se a začne si rukou vlasy načechrávat.*

• Do hvězdiček se nepíše jméno postavy, vyvarujeme se i první osoby. Opět názorný příklad:

  Princ Krasoň	*Krasoň vejde do zapovězeného lesa a pohodí svými hustými vlasy* To ne!
  Princezna Fiona	*cupitám do lesa za tím šampónem vpředu* Taky ne!

• Také do hvězdiček nepatří to, co ostatní postavy nejsou schopny vidět, slyšet či jinak zachytit. Žádné myšlenky, či jiné vnitřní pochody. Mnoho věcí lze barvitě opsat či naznačit.

  Princ Krasoň	Já se tě nebojím, zlobře! *zvolá a zamyslí se, jak by příšeru zdolal* Do hlavy ti nevidíme!
  Shrek	To na mě jdeš s takovým párátkem?! *odpoví s pobaveným výrazem* Ale jak vypadá pobavený zlobr si představit zvládneme.

• Na chatech je zakázáno psát mimo RPG, tedy o záležitostech, které nemají s hrou nic společného. To znamená, že na chatech nesmíte psát za sebe, jako za hráče, ale jen za svou postavu. Vaší postavě těžko ujela tramvaj cestou do školy či ráno nadávala na počítač. Na nonRPG hovory tu máte jiné možnosti mimo HOCZ. Jediná místa, kam můžete psát sami za sebe, jsou fóra; kolejní společenské místnosti, kde se řeší kolejní záležitosti; Nemocnice Sv. Munga, kam se zavírají problémoví hráči a návštěvní kniha, kde se řeší všechno. Dále se nesmí na chaty dávat odkazy na jakékoli webové stránky, nesmějí se používat emotikony (smajlíci), Caps Lock a jiná interpunkční zvěrstva. Pokud máte potřebu za svoji postavu něco hlasitě zvolat či zakvílet, tři samohlásky či vykřičníky budou určitě stačit; vaše zpráva nemusí připomínat písmenkovou tapetu. Vyhýbejte se také vulgarismům a sexuálním tématům. Svět Harryho Pottera je určen mladším dětem a toto zaměření bychom chtěli v přiměřené míře respektovat.
• NonRPG sdělení se většinou uvozují lomítky, případně zapisují kurzívou. Pozor! Jde opravdu jen o výjimky v krajním případě a jen v rámci organizace hry. Pokud máte pocit, že se vás podobná výjimka týká, jste téměř vždy na omylu.

Odznáčky
V seznamu přihlášených hráčů můžete vidět za některými jmény symboly značící jejich funkci v koleji: Pluska (+) značí prefekty, křížky (#) jsou označeni primusové a céčka (©) označují kapitány famfrpálových týmů.

Studentské barvy snad nepotřebují podrobné vysvětlení. Odpovídají jednoduše koleji, do které je hráč zařazen – zleva Mrzimor, Havraspár, Nebelvír a Zmijozel.

Daedalus Povolo

Ariadna Allan Anderson

Logan O'Callaghan

Matt O'Connell

Občanské barvy patří všem lidem, kteří na škole nestudují. Jejich rozdělení je o dost obecnější.

Tobias Rein	Profesoři a zaměstnanci školy – Na chatu se objevují s bílou barvou. Pozor ale, pokud nějakého profesora potkáte mimo školu, pak samozřejmě nemůžete vědět, že je profesorem; barva je nápověda pro vás, ne pro vaši postavu.
Lucas A. Laurie	Občané (lososově) jsou vystudovaní studenti, děti dospělých postav, ale také například hostinská, prodavač hůlek, ministr kouzel, zkrátka všichni nestudující občané.
Simjon Vsevolodovič Medvjedjev	S fialovou se při běžné hře nesetkáte. Používá se při větších událostech HOCZ světa pro postavy z ciziny - studenty a zaměstnance jiných škol, pracovníky zahraničních ministerstev a podobně.

Barva pozadí určuje druh "stvoření", se kterým máte tu čest. Lidé jsou samozřejmě nejrozšířenější, můžete ale také potkat duchy, zvířata či živé obrazy. (Možná si všimnete, že některá stvoření mají bílou barvu textu. Je to čistě pro čitelnost, aktuálně žádné zvířecí profesory nezaměstnáváme.)

Hostinský Rosmert

Duch Fialového mága

Křivonožka

Buclatá dáma

Chcete tedy vytáhnout svoji postavu na chat, v okolí se nachomýtne pár postav, zřejmě se něco děje. Co teď? Nejdříve chvíli obhlížejte scénu. Přečtěte si popisek místnosti, který na vás vykoukne přes políčko pro zprávu. Jedná se o veřejný chat, na který má vaše postava běžně přístup? Pokud jde o Velkou síň či klubovnu, tak není, co řešit. Místa mimo školu už bývají zajímavější – Smí se na ně? Není například po večerce? Jaké je počasí? Další chaty (jako například Svět) jsou běžně využívány pro všelijaké lokace široko daleko a velmi pravděpodobně nebude způsob, jak by se Vaše postava, zavřená celý rok ve škole, mohla na taková místa dostat bez cizí pomoci. V takovém případě můžete hru tiše sledovat, ale pokud byste zkusili napsat jedinou zprávu, dostali byste vyčiněno.

Máte zjištěno vše potřebné? Víte, kam míříte? Máte už představu, jak to tam vypadá? Kde jsou přibližně postavené ostatní postavy? Je nějaká poblíž vchodu? Znáte tam někoho? Ne? Nevadí. Je čas na slavnostní entrée. Pravděpodobně vejdete do místnosti dveřmi, případně na prostranství odněkud přijdete. Popíšete, jak aktuálně vypadáte, jak se tváříte. Pozor! Nezapojujte jen představivost ostatních popisem vaší postavy. Pokud si opravdu chcete zahrát, musíte do hry něco vnést vy sami. Pokud jen přijdete do místnosti a budete čekat, až se něco bude dít, budete pravděpodobně zklamaní. Příchod do místnosti by měl být lehkým úvodem do každodenního dobrodružství vaší postavy. Když čtete první kapitolu knihy, velmi pravděpodobně na sebe nenechá čekat nějaká zápletka. Mějte ji připravenou i vy. Nezvyklý oděv, hromada knih v náruči, výmluvný výraz ve tváři, vlítnutí oknem na koštěti. To všechno jsou jasná ponouknutí ostatním; ukázky toho, že vaše postava má nějaký příběh a je připravena se o něj podělit s ostatními.

Někdo se ozval? Už vědí, že existujete? Hurá! Jen neusínejte na vavřínech; správný příběh má gradovat. Postupujte kupředu, budujte zajímavou historku. Správná RPG hra by měla připomínat ping-pong mezi hráči, ať už konverzací nebo vzájemnými počiny postav. A pokud se chcete dobrat zajímavého cíle, je třeba ke každé reakci přidat malou kapku navíc, aby hra neusnula na mrtvém bodě. Ať už je to hlasitá stížnost na nefér kolejního, na těžký úkol, nápad založit pěvecký kroužek, či vytopení prefektské koupelny, vždycky se nabízí příležitost k další otázce, dalšímu nápadu, dalšímu vylepšení. Našli jste potencionálního spolupachatele a parťáka. Někdy z toho bude jen zajímavá konverzace a nové přátelství (nebo také nepřátelství) pro vaši postavu, jindy se vám povede svojí hrou obstarat zábavu celému osazenstvu herního místa. To vše se vám počítá k dobru. Hráče, který umí obstarat zábavu dalším, si ceníme nade vše. Často se při podobných akcích zničehonic objeví jeden z dřímajících vypravěčů a pomůže vám ještě dál.

Nikdo se pořádně nechytil? Obdrželi jste pár suchých pozdravů a dál je ticho? Nevěšte hlavu! Většinou stačí chvíli setrvat a čekat na někoho dalšího. Rozhlížejte se po okolí, za nějakým nenápadným háčkem se skrývá klíč k zábavnému odpoledni. Přišel po vás někdo další? Zkuste na něj něco zkusit a sledovat, jak zareaguje. Představte si následující situaci

Matt O'Connell	*Kouká jak Ariadna jde kolem, když nenápadně natáhne nohu, aby zakopla.*
Ariadna Allan Anderson	*Zakopne o Mattovu nohu, překvapeně vypískne a rozmázne se zeširoka do bahna. Otočí se na zadek a začne ublíženě brečet, zatímco pěstičkami čvachtavě buší o zem* Hnusáků-hůůů! Paráda!

Matt (postava) sice udělal něco, za co by zasloužil lísknout, ale Ariadna (hráč) na jeho hru přistoupila a rozhodla se ji dotáhnout dál. Začala dělat cavyky a brečící holčička uprostřed nádvoří určitě připoutá další pozornost. Mohou se chytit další hráči – pomáhat jí na nohy, vyčinit Mattovi, chtít žalovat, posmívat se... dokonce se může strhnout bahenní bitva. Ve výsledku vyhrají všichni, protože si našli zábavu přinejmenším na několik desítek minut. A nepotřebovali k tomu vypravěče.

Každý den se však nemusí zadařit a tak můžete mít pocit, že by bylo fajn hře trochu pomoci, usnadnit si ji. Hlavně s mírou a ne na úkor ostatních hráčů! Nemusí o vás být slyšet úplně všude. Zde jsou nejčastější chyby, které hráči dělají.

• Přijdou do Síně, posadí se na lavici, pozdraví spolužáky, namažou si toast a ještě stíhají číst Věštce. To vše v jedné zprávě. Flash by mohl závidět. Zprávy na chatu mají omezenou délku z dobrého důvodu. Čtení příspěvků na chatu musí odsýpat a komplikované vyprávění několika činností čtení ztěžuje a nedává prostor ostatním hráčům zasáhnout do vaší hry.
• Píší stěnu textu aby důkladně popsali každé zakmitání řas. Na začátku pravděpodobně nebudete rozepsaní a tak dostanete ve školce radu, abyste více popisovali své akce. Nepřežeňte to! Pokud je na chatu více, než tři lidé, rozepisování dlouhých příspěvků brzdí hru. Pište příspěvky na 100 až 200 znaků, aby se vaši spoluhráči mohli více soustředit na to důležité - totiž co vaše postava vlastně dělá. Dlouhé a opisné příspěvky si nechte na menší, soukromé hry, například po večerech v klubovně. Na příčnou to nepatří.
• Třináctileté děcko udržující tři plynulé konverzační linky bez mrknutí oka. Tady máme asi neregistrovaného zvěromága – hydru. Pokud se na vás nabalí více lidí najednou, udělejte to, co byste udělali v reálu: nestíhejte! Odpovídejte útržkovitě, roztržitě, poproste ať někteří zpomalí nebo počkají.
• Postava "náhodou" přijde do místnosti, když si zrovna dva spolužáci vyměňovali drby. Možná jednou to je vtipné a lze z toho vytvořit hezkou scénku, ale velmi rychle se to přehoupne do otravy. Nebuďte otravní!

Pamatujte: Hlavním cílem RPG je bavit se. Hra nemá žádný cíl, dokonce ani vystudovat Bradavice vám nezajistí velkou medaili a odměny. Takže si užívejte každou hru a dělejte, co můžete, aby si ji užili i ostatní. Pokud za vámi přijde jiná postava s chutí si zahrát a vy ji odignorujete, nebo se ji budete snažit odehnat, kazíte zábavu především jejímu hráči a připravujete ho o chuť hrát. Neexistuje pravidlo, které by vás do hry s kýmkoliv nutilo – ale pokud už jste jednou na chatu, pravděpodobně si chcete zahrát. Dejte svým spoluhráčům šanci a určitě vás příjemně překvapí.

TIP: Na chatu můžete použít také pár jednoduchých příkazů, které vám nahradí například hod kostkou, pokud máte chuť vnést do vašeho hraní prvek náhody. Podrobnosti najdete v nápovědě k chatu.

« 4. Kulturní úvod

6. Vypravěč a vy »