Až William Cairo vypne projekt HOCZ, nastane pravděpodobně následující řetězec událostí, který může být stejně dramatický jako samotný vývoj projektu:
Když se světla zhasnou a servery se vypnou, zůstane jen prázdnota. Tým, který věnoval roky svého života budování této magické simulace, si uvědomí, že vše, co vytvořili, je nyní pouze historií. Nastane moment, kdy se všichni podívají na sebe, a jeden z nich tiše zašeptá:
"To bylo… velkolepé."
Nebo možná: "Proč jsme proboha přepisovali základy magie den před koncem?"
Různí členové týmu budou reagovat odlišně:
"Magikvarky byly dokonalé. Co jsem to udělal?"
Hráči a fanoušci projektu HOCZ, kteří léta žili v jeho světě, se budou muset vypořádat s realitou, že jejich milovaná simulace už neexistuje.
Jak čas plyne, HOCZ se stane legendou. Budou kolovat historky o tom, jak projekt skončil – některé věrohodné, jiné přehnané:
Každý konec může být začátkem něčeho nového. I když HOCZ skončí, z jeho trosek mohou vzniknout nové projekty:
William Cairo, navzdory svému výbuchu emocí a zavření projektu, pravděpodobně nezmizí. Možná napíše paměti s názvem "Jak jsem vytvořil magii a zase ji zničil". Anebo se jednoho dne tajně objeví na veřejnosti a s úsměvem pronese:
"To, co jsme dokázali, bylo větší než já nebo vy. HOCZ nikdy nezemře."
To je otázka, která by se mohla stát námětem na thriller. Zmáčkne William Cairo dnes červené tlačítko a ukončí HOCZ?
Odpověď zní: záleží na tom, jaký měl dnes ráno čaj.
Pokud si Cairo dal svou oblíbenou mátovou, může být v melancholické náladě a rozhodne se projekt ještě pár dní nechat běžet. Možná proto, že hluboko uvnitř doufá, že se stane něco, co mu připomene, proč to všechno začal. Pokud ale přepnul na černý čaj s mlékem (což jeho tým často označuje jako „válečný čaj“), není pochyb: tlačítko se zmáčkne.
Možná dnes Cairo sedí nad hrnkem čaje, sleduje blikající servery a přemýšlí, co by udělali jiní velcí vizionáři. Ale pokud se připočítají všechny faktory – nedostatek peněz, únava a vážnost rozhodnutí – je tu šance, že dnes se historie zapíše jako den, kdy magie… zhasla.
Pokud si Cairo dal kávu s mlékem, situace je ještě zamotanější. Tento nápoj totiž symbolizuje kompromis – něco mezi energií černé kávy a uklidňující jemností mléka. A právě kompromis je to poslední, co by Cairo dnes potřeboval.
Co se stane, když Cairo pije kávu s mlékem?
S každým douškem kafe si Cairo řekne: „Co kdybychom to tlačítko jen předprogramovali a stiskli až zítra? Nebo co kdybychom ho zapouzdřili do magistrunového logického obalu a nechali algoritmus, aby rozhodl za nás?“
Hned na to zavolá programátorovi, který už ale vypnul telefon a předstírá, že je na dovolené v Peru.
Cairo usedne k tlačítku, dlouze se zadívá na jeho zářící červenou barvu a začne vzpomínat na všechny ty chvíle, kdy ještě věřil, že HOCZ změní svět. Pak si vzpomene, že si zapomněl dát cukr. Vstane, odloží rozhodnutí a jde si přisladit.
(Spoiler: Rozhodování odloží ještě několikrát, protože cukřenka je prázdná a nikdo nenakoupil.)
Káva s mlékem je, jak všichni víme, metaforou života: hořkost (kofein) zmírněná sladkou iluzí (mléko). Cairo si uvědomí, že HOCZ je vlastně jeho vlastní káva s mlékem – projekt, který nikdy nebyl tak hořký, aby ho zničil, ale ani tak sladký, aby byl dokonalý. Stráví půl dne psaním filozofického článku o tom, jak „simulace magie je kávou digitálního věku.“
Jinými slovy, pokud dnes Cairo pije kávu s mlékem, HOCZ dostává minimálně ještě jeden den života.